neděle 30. října 2016

Maltský deníček

To když takhle škola navrhne, jestli bychom se v rámci programu Erasmus+ nechtěli lehce dovzdělat. Samozřejmě, že chtěli, tím spíš, že nás tentokrát nepošlou do sousední třídy, vesnice, ba ani sousedního státu. Takže jednoho krásného říjnového odpoledne roku 2016 vyrážím směr Malta!

Neděle – cesta
Student Agency do Vídně – málem jsem seděl na schodech. Rakušáci mě chtěli vyštípat. Stewardka naštěstí pohotová a přesná.
Po cestě záchod – nejmenší na světě – ale fakt jsem musel. Kolinova svatba se hlásí. Na letišti pak znovu – už v mnohem komfortnějších podmínkách. Možná naopak největší kabinka na světě.
Let parádní! Drobnější turbulence, lehká nervozita, uklidnění přináší pohled na zkušenější cestující. Ani brva se nehne.
Na Maltě už čekají – paní trochu protivná (první dojem, sakra!!!), řidič OK. Komunikativní, akorát rychlý. Dilema – mám dát nějaké ten tuzér či ne – vyřešeno snadno. Nemám drobný a na dvacku mu kašlu. Nésu finské učitel.
Pokoj vymazlenej, spí se luxusně.

Pondělí – school starts
Snídaně rovněž luxusní, rozjezd kurzu též. Super seznamovací hra – musim využít!
(Kdybych snad zapomněl – každej dostane předtištěné papír a má v kolektivu najít lidi, co mají něco společného s ním – jsou ze sousední země, mají stejné koníčky atd. Každé jméno může být ale napsáno jen jednou.)
Skupina takřka skandinávská. 4x Finsko, 4x Dánsko, něco Německa, něco Itálie, něco Holandsko. Z východního bloku jenom já. Máme nejlepší školní manažerku! :*
Učitel je Skot. Nejdřív se snaží mluvit pomalu. Když ale zjistí, že drtivá většina má angličtinu víc než slušnou, zrychluje. Na konci už se dost nechytám. Snad jen Taloš je na tom hůř.
Dělíme se do skupin, já s Finem a Talošem, no potěš! J
Procházka po pobřeží s koupačkou, moře akorát.
Pasta lehce pikantní, s masem a parmazánem, toť má první večeře. Maltský pivo fajnový, ceny OK. Servírka vtipná, čuměla na mě, já na ni, ona na mě pořád… už jsem fakt myslel, že mám na čele napsaný asshole, nakonec z ní vylezlo, že mě měla za potápěče. Proč se ale na potápěče na Maltě čumí jak na avatary, neví ani Bůh. A že ten tady toho ví dost.
Zjišťuju, že jsem si po ránu nějak pečlivě poskládal tričko na spaní. Takhle jsem to nikdy neudělal. Nu což, jiný kraj, jiný mrav. A hned se to nějak líp oblíká. Ještě koukám kolem sebe, jestli tu náhodou nebyl někdo uklízet, ale nee, zbytek pokoje jest netknutý.


Úterý – first trip
Dán s americkými kořeny mi u snídaně chválí angličtinu. A ani to nezní moc zdvořile. WOW!!!
Za odměnu mu udělám scénář návštěvy Česka, vypadá do toho totálně zapáleně.
Škola v klidu, hrajeme si s horkou bramborou. Takové užitečné učitelské softwérek. Tipuju sám v sobě, jestli ho někdy doma využiju. 50 na 50. (pozn.ze čtvrtka – měním na 20 na 80,jsou mnohem zajímavější kusy!)
O první pauze jdu do pokoje a hle, záhada spacího trička vysvětlena. Probíhá úklid. Stojí tam chlápek nejasného (asijsko-arabsko-grónského) původu a přestýlá mi postel. Respektive rovná mi to triko, které jsem ráno záměrně složil dost nehezky, bych zjistil, co se s ním do večera stane. Co už… kdyby se mu spíš chtělo vynést koš nebo vytřít koupelnu!
Podvečerní výlet na jih. K Blue grotto. Útesy parádní, celkem málo lidí, koupačka v uzounkým zálivu, co vypadá jako model fjordu v měřítku 1:100 moooc příjemná. Stejně jako pivko v zaplivaným báru nazvaným honosně … kurňa, teď to nenandu, zas vypadl net. To je jediný, co je tady na houno. Á – už! Kingfisher restaurant!!! :D
Večerní společné venkovní posezení. Příjemná terasa baru na pěkným místě kousek od zálivu, jeden drink na účet školy, nelze odmítnout. Večer se zvrhne v mezinárodní debatu o vztazích mezi národy, hudbě a hlavně jazykolamech, slovních hříčkách a rčeních. A taky se jim líbilo, že u nás říkáme Brumbálovi Brumbál. Co mě ale fascinuje nejvíc – finové neznají Loitumu a Leva´s polku! I video jsem jim našel, čuměli na to neskutečně!




Středa – sever křížem krážem
Škola jen do 13:00, jsem bohatší o dva tři prográmky a dalších 300 let skotské historie. Jinak standard.
Vyrážím na sever – právě na Douglasovo doporučení. Bus 222 jede spolehlivě, nasrat se mě chystá později. Jdu na severovýchodní mys, parádní díra nazvaná Korálová laguna. Průměr tak 25 metrů, hloubka do 10. Moře se do ní dostává úzkým oknem v útesu. Bohužel se tam není moc jak dostat, jsou docela vlny, takže s nějakým obeplouváním celého mysu by to bylo o hubu. A protože su sám, kašlu na to.
Od východu otáčím na západ. Minu fotogenickou červenou pevnost a končím v Paradise bay, opravdu roztomilé místečko nejen na koupání. Hospodu mi zavřou před nosem.
Zpáteční cesta – labůžo. Dokodrcám se na zastávku, koukám na řád, 222 má jezdit co 20 minut, pohoda. Bohužel ale následujících minut 40 jezdí kolem všechny možné linky, jenom né 222. Když se konečně dočkám, je natřískaná a moje mávání řidič s gestem sjetého teenagera ignoruje. Dalších 40 minut na stejným fleku odmítám, tudíž sedám na první spoj, který má s 222 společný aspoň kus trasy. Vysedám někde v půlce, koukám na řády, a hle – „domů“ jezdí 222 a 225. Situace se ale opakuje. Kolem jezdí všechny možné busy kromě těchto dvou. A když po půl hodině dorazí 222, je opět totálně natřískaná a opět velmi ignorující. Na 225 čekám dalších 20 minut.
Ovšem zas tak strašný to nebylo, aspoň jsem trávil víc času venku než v těch jejich klimatizovaných busech. Chápal bych to v létě. Ale chladit bus na 15 stupňů, když je venku 25, to mi hlava nebere. Tím spíš, že jsem žil v domnění, že průměrný Malťan při 15°C obléká kabát a čepicu. J
Večer skvělej zážitek s bagetou. Humus největší. V životě jsem nevyhodil takovej kus jídla jako tady. A šel jsem na pizzu. Dvakrát. A na pláž. S vychlazenou plechovkou místního moku. Cirs tomu říkají a je to rozhodně pitelný.


Čtvrtek – do města!
Nedá se nic dělat, aspoň jednou tam musím. Nemám žádný suvenýry, na fotkách jenom moře a podle všech těch průvodců (potažmo průvodkyň) je Malta hlavně o všech těch barákách. No, moc se mi nechce, přišla bouřka a projevuje se krátkými intezivními lijáky – zcela dle předpověďi - doslova psala rain showers. Silnice zasekaný, z 35 minut je hodina. Ale pak už je to super. Fotím jednu za druhou a zase si hraju s barvičkama. Někdy si říkám, jestli to selektování už nepřeháním, ale když mě to prostě baví. A ten modrej balkón je prostě boží :D
Večeře – penne (už zase?) s králíkem. Rovněž paráda. Super úslužnej číšník. Akorát furt stál ve dveřích a koukal, jak mi na zahrádce chutná.
Návrat domů stezkou prostitutek, neskutečný, jak jsou ty mrchy neodbytný. Nejdřív nezabírá nic. Kroucení hlavou, vztyčený PRSTENíček, grimasa (seš pěkně hnusná), snaha o pokračování v chůzi. Co však zabírá okamžitě, je 9 centů na dlani jakožto posledních peněz ráno odlétajícího turisty.




Pátek – finále
Škola končí, posledních pár tools. Vede kahoot – skvělý interaktivní kvízy. Kdyby nic jinýho, tak tohle ve škole zkusim. Slibuju si to.
Prezentace projektíků probíhají v pohodě, i my jsme ten finsko-italsko-českej trojblok nějak sladili. I z toho italskýho podivína je nakonec dobrej chlápek. A aspoň jsem byl zas jednou někde nejmladší. J
Na žádný velký turistický finále to nevypadá. Venku je hnusně, nikam se mi nechce a vstávám kdy? 3:45. Když se donutím zabalit večer, tak 3:55.
Dávám si penne (what a surprise!) al arabica kousek od školy a zakecám se s týpkem z Libanonu. Příjemnej chlápek, co se vykašlal na práci, objíždí svět a hraje pokerový turnaje. What a life! V Praze je prý mezi starým a novým Hiltonem obchod se sýrem, kam si pravidelně jezdí pro kilogramy českýho parmazánu, oproti Itálii prý cenově poloviční a kvalitativně dvojnásobnou pochoutku. Dík za tip!
Neskutečný, kam se za ten týden posune angličtina. Zvlášť když fakt nemáš na koho promluvit česky. Sice dělám furt mraky chyb (časy pitomý!!!), ale jinak to jde samo. A přemýšlím už jenom anglicky.
Na úterním welcomedrinku s námi seděl tak padesátiletý Švýcar. Vyřehtaný a úplně v pohodě, jak oni to tak umí. Mluvil mizerně, ale hrozně roztomile, a rozhodně třeba líp než náš Ital. Co mě ale dostalo, když se přiznal, že je na Maltě už 4.týden (jazykový kurz), a že předtím neuměl skoro ani slovo!



Sobota – odlet
Ranní transfer – mikrobus objíždějící půlku Malty. Jednu nepříjemnou zmalovanou tlusťošku dostává z postele až telefon. Kráva. Neřekne ani sorry a ještě se to snaží hodit na řidiče. Stála nás tak dvacet minut. Dvě hodiny před příletem fakt na letišti. Amber (the only from Netherlands) mě uklidňuje, že to nevadí. Stejně tak mě uklidňuje, že vichřice, která se zrovna ostrovem prohání, je v pohodě, že to poletí. A nenabourá. Argumentuju, že jsem si večer nastudoval maximální limit rychlosti bočního větru při odletu pro Airbus A320, a že se prakticky rovná předpovězené rychlosti větru. Směje se a říká, že to poletí. A nenabourá. Měla pravdu. Departure on time, nou proublem. Ani to moc neházelo.
Vídeň a StudentAgency do Brna, nečekám, že by se ještě stalo něco zajímavýho. See you again (maybe), Malta!











Žádné komentáře:

Okomentovat